Tvrdost materiálu je definována jako odolnost proti proniknutí cizího tělesa do povrchu materiálu. Tvrdost není fyzikálně definovatelná vlastnost, jedná se o výsledný celek vlastností povrchu. Vzájemný převod hodnot tvrdosti v sobě zahrnuje nejistoty, se kterými je nutno počítat. Převedené výsledky musí být vyjádřeny takovým způsobem, že je jasné, která metoda byla použita k určení původní hodnoty tvrdosti.
Pro měření tvrdosti používáme velkou škálu tvrdoměrů pro různé metody a různá zatížení. Tato měření probíhají v souladu s normami ČSN EN ISO 6508-1 pro metodu Rockwell, ČSN EN ISO 6507-1 pro metodu Vickers a ČSN EN ISO 6506-1 pro metodu Brinell. Spolehlivost tvrdoměrů se ověřuje pomocí referenčních tvrdoměrných destiček v pravidelných intervalech.