Tepelné zpracování kovů
Procesy tepelného zpracování, které mění mechanické vlastnosti celého dílu. Zvýšení tvrdosti se typicky dosahuje ohřevem materiálu na austenizační teplotu 790-1200°C s následným rychlým zchlazením (kalením) a popouštěním.
Procesy tepelného zpracování, které mění mechanické vlastnosti celého dílu. Zvýšení tvrdosti se typicky dosahuje ohřevem materiálu na austenizační teplotu 790-1200°C s následným rychlým zchlazením (kalením) a popouštěním.
Jedná se o další tepelné zpracování při použití nižších teplot, ve srovnání s ocelí, a slouží pro kovy jako měď či hliník.
Metoda tepelného zpracování, jejíž účelem je vytvoření tvrdé povrchové vrstvy odolné proti opotřebení při zachování houževnatosti jádra.
Podstatou chemicko-tepelného zpracování je změna chemického složení povrchu materiálu, při které se dosahuje žádaných mechanických a fyzikálních vlastností.
Různé způsoby žíhání snižují tvrdost, a tím usnadňují obrábění, zlepšují rovnoměrnost struktury či jinak zlepšují parametry polotovaru. Jedná se o různé kombinace ohřevu, výdrže a rychlosti chlazení.
Následné procesy po Tepelném zpracování a Chemicko-tepelném zpracování kovů.