Bainitem se nazývá nelamelární směs feritu a cementitu, která se tvoří při kalení v rozmezí teplot přibližně 250 - 550°C. Prvně ji popsal v roce 1934 američan Edgar C. Bain. Kalení na bainit, nebo též izotermické kalení, spočívá v rychlém ochlazení oceli z oblasti austenitu na teplotu, kdy nevzniká ani perlit, ani martenzit, následované dostatečnou výdrží na této teplotě a poté rychlé dochlazení na teplotu okolí. Čím vyšší je teplota výdrže, tím měkčí a houževnatější je výsledná bainitická struktura. Tato struktura se z hlediska mechanických vlastností nachází mezi strukturou perlitu a martenzitu. Martenzit vykazuje největší tvrdost a křehkost, perlit naopak tvrdost a křehkost nejmenší.
Bainitické kalení se používá zejména u uhlíkových a nízkolegovaných ocelí. Své místo nachází všude tam, kde vzhledem k výsledné struktuře se vyžaduje jak dostatečná pevnost a tvrdost, tak houževnatost.
